Vítám Aničku, inspirativní mladou ženu, která vždy, když se setkáme hýří optimismem a má neskutečně kreativní nápady, ale zároveň obrovskou pokoru k životu a darům, které nás obklopují.
Jsem ráda, že ji mohu přivítat na svých stránkách a podívat se spolu s ní na život ve Velké Británii.
- Aničko prosím, můžeš se nám tedy stručně představit?
Jmenuji se Anna Bors, je mi 23 let a momentálně žiju už 2 a půl roku ve Velké Británii.
- V kolika letech jsi se dostala za hranice vlasti?
Poprvé jsem odcestovala na letní prázdniny na skotský ostrov Skye v šestnácti. Já jsem si vždycky přála dostat se do zahraničí, takže když mi brácha nabídl práci na léto ve Skotsku, vůbec jsem neváhala a tak jsem létala pravidelně každé léto až do nějakých 20 let tam a zpět. Poté jsem se rozhodla pro změnu.
- Co tě přivedlo za hranice- do nové země? Jaký byl důvod?
Jak jsem psala, ten rok, co jsem se rozhodla pro změnu jsem na dva měsíce odcestovala do Turecka a když jsem se vrátila, věděla jsem, že v České Republice už dál žít nechci. S přítelem jsme o tom chvíli diskutovali a měsíc se sešel s měsícem a byli jsme znovu na Skye (Skotsko).
Takovou touhu po cestování a žití za hranicí ČR mám asi právě od bráchy. Když jsem byla malá, vracel se z USA z Disney lodi, kde pracoval a já si při těch jeho historkách a zážitcích vždy říkala, že tohle je to, co chci žít i já.
Pamatuji si, že na první opravdové dovolené ve středozemí jsem se úplně zamilovala do té dobré nálady kolem. Z lidí v zahraničí na mě vždycky sálala a sálá dobrá nálada a žádný odsuzování za to, jak vypadám nebo jak mluvím.
V České Republice jsem měla z lidí všeobecně pocit závisti a pořád špatné nálady. Na to já nejsem. A tak byl čas jít do země, kterou jsem si prostě zamilovala, do Velké Británie.
- Měla jsi v nové zemi zázemí rodiny (rodiče, manžel, přítel…) nebo ses za hranice vlasti vydala sama?
Vydala jsem se za hranice s přítelem. Při příletu jsme měli obrovskou výhodu, že nám brácha pomohl všechno zařídit.
- Měla jsi představu co budeš v dané zemi dělat, jak se budeš živit?
Jela jsem tam již s příslibem zajištěné práce na pozici duty manager – vedoucí směny v krásném čtyř- hvězdičkovém hotelu. Ale už tehdy jsem věděla, že se co nejrychleji vydám svojí cestou.
Všechny práce, které jsem kdy dělala, jsem úplně milovala, ve všem jsem si našla zalíbení, ale od počátku jsem cítila, že v zahraničí si najdu i svoje podnikání. Nevěděla jsem, co to bude, ale věděla jsem, že to přijde a taky přišlo, ale o tom trochu později.
- Jaké největší rozdíly mezi životem ve tvé vlasti a životem v nové zemi jsi vnímala?
Na začátku žití v UK byl největší nezvyk systém papírování. Není tady sociální, zdravotní nebo živnostenský úřad. Funguje to tu jinak a taky se všechno dělá online. Jinak tu funguje i pojištění auta, výplaty pro mladé lidi a podobně.
Dalším rozdílem je zde ta otevřenost, o které jsem hovořila na začátku. Na ulici potkáte všechny možné lidi- od rockerů, hippies, elegantních dam, až po potetované nebo motorkáře. Jmenujte jakýkoliv styl a na hlavní ulici ho opravdu potkáte a nikdo se nad tím ani nepozastaví.
To je pro mě svoboda, klid a pohoda.
Minulý rok jsme navštívili rodinu v ČR, šli jsme s přítelem po ulici, on má dlouhé vlasy, já naopak krátké asi 1 cm a lidi se mohli zbláznit. Koukali nám na vršky hlavy a já si říkala, jak mi zrovna tohle opravdu nechybí, haha.
- Pokud jsi v zemi zůstala žít, jak se ti tam podařilo zakořenit-co ti k tomu pomohlo?
Se zázemím v Anglii mi pomohl tu brácha, tu přítel a taky moje povaha.
Já si vždycky najdu lidi, kteří jsou na stejné vlně, ať už jsem kdekoliv.
Já jsem se nikdy nebála, že budu někde sama, že někam nebudu patřit atd. Tohle v mojí hlavě nebylo a možná i právě proto jsem za hranicemi zakořenila tak rychle.
- Stýská se ti po tvé vlasti nebo sis našla v nové zemi přátelé, kamarády a považuješ novou zemi již za svůj domov?
Stýská se mi po rodičích a to moc! Ale domov mám teď v Anglii, cítím se tam zkrátka velmi dobře. Našla jsem si v novém místě skvělou partu kamarádů a každý den potkávám další super lidi.
- Jak bys čtenářům chtěla místo, ve kterém nyní žiješ přiblížit?
Vyprávět můžu nejvíc o Skye.
Je to krásné, zelené místo. Na dovolenou bych to tam doporučila určitě někomu, kdo má rád přírodu. Věřte mi, že z toho místa budete naprosto ohromeni.
Procházka po pláži s korály místo písku, nebo výstup při východu slunce na skalnatý vršek Old Man of Storr, to jsou naprosto okouzlující místa, která stojí za návštěvu.
Další, co mohu doporučit, je Talisker Beach, Staffin Beach se stopami dinosaurů nebo naprosto úžasná jeskyně Spare Cave.
Co se týče kuchyně: velmi tradiční záležitostí je tu tzv. Sunday Roast – nedělní oběd, který se skládá skoro vždy z pečeného masa (nejčastěji hovězí, vepřové nebo jehněčí), pečených brambor, květáku se sýrovou omáčkou, pečené kořenové zeleniny, Yorkshire puddingu – velmi tučné pečivo, a z výpeku. Toto vše je tady neskutečně tradiční, celé rodiny chodí na takovýhle oběd každou neděli. Je to hezká tradice stejně jako jejich pití čaje, ale poměrně rychle se to přejí… Tedy aspoň mě určitě 🙂
Kdo se chystá do Skotska, určitě nesmí zapomenout na ochutnávku pečeného vejce obalovaném v mletém masu a trojobalu – scotch egg, nebo na haggis – specialita z ovčích nebo zvěřinových vnitřností a ovesných vloček.
Nebudu lhát, na tuhle kuchyni úplně nejsem, ale Británie je dost velký stát na to, aby si každý vybral to, co má rád.
- Jak hodnotíš své působení za hranicí vlasti , jsi tam spokojená, splnila se tvá očekávání, je něco co ti vadí, překáží a nebo ztěžuje život?
Teď na jihu Anglie jsem opravdu spokojená, je tu více slunce a to já miluju! Myslím, že nejdůležitější je nemít žádná očekávání při vycestování z rodné země, pak se můžete jen nechat mile překvapit. A já se nepřestávám překvapovat milými lidmi, které dnes a denně potkávám.
Začala jsem tu minulý rok v lockdownu vytvářet spolu s mou nynější klientkou Dannielle marketing na sociálních sítích, čemuž jsem se chtěla věnovat už vážně dlouho a díky volnému času se mi to opravdu splnilo. Když se potom hotel opět otevřel, už jsem měla pocit, že to není cesta pro mě.
Dnes jsem již tedy naplno “koučkou viditelnosti” – mám svůj projekt Be Visible.
Pomáhám lidem být vidět na začátku nejen jejich online cesty, ale vytvářím pro ně strategii na míru a pracuji s trémou nebo strachem.
To, co nyní vytvářím mě opravdu naplňuje.
A tak jsem se na začátku tohoto roku (2021) rozhodla vstoupit do kurzu “Podnikání z Pláže”. Chtěla jsem si vytvořit své webové stránky, abych mohla předávat svoje znalosti o online světě, sebeprezentaci a viditelnosti dál. A tak se také snažím prostřednictvím svého blogu nebo sociálních sítí předávat dál své znalosti.
Miluju to! Teď chystám on-line kurz, který bude o natáčení videí pro ty, kteří se toho bojí nebo neví, kde začít a co si se sebou počít. Moc se na to těším, protože historek z vystupování na veřejnosti nebo ve videích mám hromadu. Byla jsem totiž dříve velký stydlín a to, co dělám dnes a jaká jsem, je výsledkem dlouhé cesty, která tímto rozhodně nekončí!
A já doufám, že nekončí nejen Aničky cesta, ale ani ta vaše za poznáváním zemí a žen, za hranicí vlasti.
Příběh Aničky se stále vyvíjí a já se těším na její nové kroky, kterými nás poté určitě provede.
Pokud se vám příběh Aničky zdál zajímavý a chcete si přečíst i další zajímavé příběhy žen, které se vydaly na zkušenou do světa, pak ČTĚTE ZDE.
Jsem Češka, žijící již několik let v Rakousku, ve Vídni. Na prahu druhé poloviny života jsem se přestěhovala z Prahy do Vídně a ocitla se nejen za hranicí vlasti, ale současně i hodně za hranicí mé denní rutiny. Rakousko poznávám především prostřednictvím výletů do přírody. Nejsem klasický turistický průvodce, jsem žena milující přírodu ve všech jejích podobách. Přináším tipy na odzkoušené a zajímavé výlety v okolí Vídně i po celém Rakousku a také návody a inspirace, jak si vychutnávat přírodu všemi smysly.
Mé články vám přinesou nejen poznávání nových míst, ale i vás samých.
Více o tom, kdo je Blanka, si můžete přečíst zde>>
Zdravím dámy,
opravdu moc pěkný a smysluplný rozhovor, mnohokrát za něj děkuji a přeji úspěšný život Vám oběma 🙂
Se srdečným pozdravem, Anna.
Připomínky žádné nemám,
díky Vám se nikdy nevzdám.
Ač se člověk občas ztrácí,
u Vás najde inspiraci. 🙂
Moc děkujeme za krásnou básničku a komentář.