Jak už víte z mé sekce VÝLETY, tak procházky v přírodě ve Vídni, výlety do okolí Vídně i po celém Rakousku jsou mojí vášní a radostí.
A hlavně důvodem ke každodenní vděčnosti.
Procházky prostě miluji! Vždycky si při nich báječně „vyčistím“ hlavu, a hlavně mě při chůzi v přírodě vždy napadne nějaká synchronicita s životem.
Vyjít si na procházku ven (od práce na PC) jsem se rozhodla právě tehdy, když vylezlo sluníčko po docela dlouhé době deště. Šla jsem po louce kolem lesa a říkala jsem si, jak je vše kolem krásné, když je to tak nádherně zalité sluncem.
Ani ne po 10 minutách chůze se zatáhlo a začalo pršet. A já, světe div se, jsem se vůbec nezlobila, nezkazilo mi to náladu, ani mě to nerozmrzelo. Zalezla jsem si pod první košatý strom a říkala jsem si, že chvilku počkám, než to přejde.
Byla jsem v úplném klidu a tichu a rozhlížela se kolem.
A v tomhle krásném rozpoložení, schovaná pod stromem, jsem nedaleko uviděla krásné žluté narcisy.
Najednou tam v tom dešti bylo něco, co svítilo a zářilo jako sluníčko. Stejně žluté a krásné a já se i pod kapkami deště usmívala.
Po zhruba 10 minutách vysvitlo slunce, já pokračovala dál ve své procházce a v tu chvíli to přišlo-to krásné uvědomění, propojení, záblesk, ten „aha moment“. Co se stalo? Najednou jsem jasně cítila a uvědomila si, že tento okamžik změny počasí se dá jednoduše vztáhnout na všechny činnosti našeho života-na celé naše bytí.
Jak? Vysvětlím. Já osobně jsem nyní v procesu tvorby webových stránek a psaní příspěvků na blog. Občas se mi daří více a občas méně, ale já se nezlobím, protože mě celá ta činnost a tvorba moc baví. Proto otázka zní: „Proč jsme vlastně my lidé často rozmrzelí z toho, když se v našich vztazích s partnerem (kou), v naší nejbližší rodině, v zaměstnání vyskytne mráček?
Vždyť je to úplně normální proces.
Tak jako se v přírodě střídá slunce a mraky, tak i v našem soukromí (v našich partnerských vztazích, v naší rodině, v profesi) se občas můžou objevit mráčky. Ale to není důvod k panice, ani známka že je něco špatně, ani důvod, zkazit si den. Protože až se mráčky přeženou, tak se zase objeví sluníčko. Pokud máme lidi (nebo činnosti) v našem životě a kolem sebe rádi (rády), berme jako normální, že se občas objeví mraky, které se poté zase vystřídají se sluncem.
Už náš mistr tai-chi nám před lety vždy říkal: „všechny události ve vesmíru mají tendenci se vyrovnávat a vybalancovat“.
A jak jsem si tak šla pomalým krokem a obdivovala vše kolem, najednou jsem věděla, že mně dnešní procházka přinesla opět velké uvědomění. Dostala jsem odpověď na něco, co právě ve svém životě řeším a zažívám. Zakusila jsem poznání, že tak, jak se v přírodě střídají roční cykly, období a počasí, tak se i v našem každodenním životě střídají cykly, kdy se nám daří lépe, kdy jsme výkonnější s obdobími, kdy se nám daří hůře nebo jsme méně výkonnější. A zrovna tak se nám střídají i nálady během dne.
Střídají se prostě stejně jako to počasí.
Berme toto všechno jako přirozený cyklus a neupínejme se ve svých životech pouze k těm slunečným dnům, protože v každém dni je něco krásného.
V každém kroku na naší cestě je dar přítomného a jedinečného.
Jediné, co sledujme a pozorujme je, aby všechna činnost, kterou děláme, nám přinášela potěšení, a aby lidi, kterými se obklopujeme, jsme měli rádi a věděli, proč s nimi jsme a trávíme s nimi společné chvíle.
Každý den nemusí být zalitý sluncem, ale každý den je dar, a tak ho i vnímejme.
Vždyť jen tehdy když se v přírodě vystřídá slunce a déšť, můžeme poté spatřit duhu.
Stejné je to i v našem životě!
Jen tehdy, když prožijeme sluncem zalité dny i ty zamračené, dokážeme rozeznat a vnímat barevnost života.
A ještě na závěr mě to vede k jednomu poznání, které musím zmínit.
Život se neodehrává za zavřenými dveřmi, v izolaci, v kanceláři nebo před počítačem, život se odehrává tam venku!
Proto se seberme a běžme se projít do přírody, dýchat čerstvý vzduch, jen tak být, vypnout logické myšlení a myšlenky.
Nechme se inspirovat…
Logikou v poslanecké sněmovně nebo u jednacího stolu nevymyslíme, jak na život, život se musí žít!
A pokud zůstaneme zavření doma, možná na nás „neskočí“ bacil či vir, ale zároveň ani nespatříme duhu.
O tom, jaké poznání a „aha moment“ přinesl jeden adventní výlet mně, se můžete dočíst v mém článku ZDE
Jsem Češka, žijící již několik let v Rakousku, ve Vídni. Na prahu druhé poloviny života jsem se přestěhovala z Prahy do Vídně a ocitla se nejen za hranicí vlasti, ale současně i hodně za hranicí mé denní rutiny. Rakousko poznávám především prostřednictvím výletů do přírody. Nejsem klasický turistický průvodce, jsem žena milující přírodu ve všech jejích podobách. Přináším tipy na odzkoušené a zajímavé výlety v okolí Vídně i po celém Rakousku a také návody a inspirace, jak si vychutnávat přírodu všemi smysly.
Mé články vám přinesou nejen poznávání nových míst, ale i vás samých.
Více o tom, kdo je Blanka, si můžete přečíst zde>>
